#konec
part 1 - part 2 - part 3
V minulém díle se projevila skutečná síla útoku Heroin prasete, kterou si vyzkoušel i sám Mates. Po vyčerpávajícím souboji nakonec přeci jen zvítězil, což konečně dokázalo, že je to ON! A Vyvolený k tomu. Ale vyřešit těžkou otázku kdo zemře bude muset úplně sám. Dokáže to? Dozvíte se již za okamžik...
20. mrkvička
Mates chtěl být chvíli sám, a tak se vydal po stokách. Jeho nohy čvachtaly v řečišti plném hnusného smradlavého čehosi a on přemýšlel o legendě. Zemřít? Kdo a proč by měl zemřít? Má snad zemřít on? Asi těžko, když je Vyvolený. Takže - proč to vlastně řešit?
"Mrkev?" zarazil se. Z jednoho horního potrubí skutečně čouhala mrkev. "Ne! To není možné! Mrkev, moje oblíbené jídlo! Už léta jsem neměl v ústech dobrou mrkev!" Podíval se blíž a oči se mu rozzářily. "To je ročník čtyřicet osm, v tom roce rostly mrkve obvzláště oranžové! Už je to pěkných pár let zpátky... ach!"
Celou svou duší a čelistí se zakousl do mrkve. Ve chvíli kdy mezi zuby ucítil kromě mrkve také ocelové lano si uvědomil, že to byla chyba.
"A mám tě!"
21. staré bělidlo
Nazí skřeti vesele skotačili ve vodě, dováděli s míčem, stavěli si na břehu jezírka a ti nejukrutnější z nich kradli ostatním bábovičky. Sluníčko krásně svítilo a skřeti, po pás v průzračné čisté vodě, si zpívali veselou písničku. Voda stříkala do všech stran a oni dováděli a dováděli. Potápěli se, škádlili se vzájemným poléváním, někteří se opalovali, jiní zas závodili v plavání. Házeli ze břehu žabky a sbírali oblázky a stavěli hrady z písku mokráče a solili je sypkáčem... A všichni byli krásně čisťouncí a veselí.
Skřetovi 138 se na tom všem něco nezdálo. Bylo tu něco špatně. Rozhlížel se po svém čistém vojsku, když tu mu to náhle došlo - kde je kostlivec?
22. diář
Kostlivec stál nad otevřeným kanalizačním poklopem a zuřivě navíjel. Jenže co to? Proč zrovna on musí mít takovou smůlu. Na konci vlasce se houpal nějaký člověk a snažil se do sebe vsoukat zbytek mrkve.
"Co jsi sakra zač?"
"Já jsem Mates, potulný intelektuál a Vyvolený v jedné jediné osobě."
"Ty jsi vážně Vyvolený?"
"Jasan."
"Cha, tak to teď půjdeš se mnou do Haxenhrochova sídla, dostanu za tebe nejméně 20 bodů do tabulky služebnictva, což de."
"Píšu si," řekl Mates a otevřel diář... Ale co to? Namísto aby se otevřel, vyskočil mu z rukou a po jeho levém okraji se objevilo několik nohou a urychleně odnášelo diář směrem od kostlivce. Ten však hoden hesla vždy připraven lapil diář do sítě dříve než se stačil schovat ve všudypřítomném stínu.
"Copak musíš všechno zkazit? Teď si mě prozradil ty blbče!" rozeřval se diář na Matese.
"Kdo jsi?"
"Jsem Elvíra tupče, a než jsi mě prozradil, pracovala jsem jako prasémon v přestrojení!"
"Možná dostanu i 30 bodů," liboval si kostlivec.
"Drž hubu," rozkřikli se Mates s Elvírou současně.
23. stín hrozby
"Pane?"
"Debile."
Haxenhroch spěšně vytáhl levou nohu z vany a zkoumal pohledem nově příchozí. Jeden kostlivec, jeden neustále plivající člověk a nějaká kniha. "Co chceš?"
"Krávo blbá."
"Chytil jsem Vyvoleného, pane."
"To je on? Nemož... Nepředstavitelné! Co to sakra pořád mumlá?"
"Hádá se s tou knihou, pane."
"Já nejsem žádná kniha!"
"Ono to mluví?"
"Ona, pane."
"Prosím?"
"Říká, že se jmenuje Elvíra, pane."
"Tohle nemůže být Elvíra, s Elvírou přeci spadlo letadlo severozápadně od východního konce stínu."
"To sou keci, to se jen zdálo Josému," ozvala se po dlouhé době mlčení Elvíra.
"Vážně?" podivil se Haxenhroch.
"Jo, dozvíte se to v 245.dílu."
"Ale vždyť ten ještě nedávali! Zavřete je oba do vězení a umučte je k smrti! Vždyť dneska dávají teprve 148.díl!"
24. válka - part 1/3
Šiky čisťounkých skřetů se valily údolími a tisícihlavé vojsko sborově čichalo a čenichalo. "Tudy, za mnou!" řval skřet v čele. "Jsme skoro u cíle, už cítím prasečí štětiny, bahno a pomyje! Hurááá!!!"
"Hurááá!!!" odpověděla mu horda vojáků. "Ať žije voda! Ať žije koupání! Ať žije sluníčko! Na prasémony!!!"
A tak se obrovská vymydlená armáda valila úbočími, sešlapávala louky a brodila řeky a zkáza prasémonů se blížila, aniž by kterýkoliv z nich měl o tom jen sebemenší tušení. Je kdysi hrdý národ prasémonů skutečně odsouzen ke zkáze? Je tu přece Vyvolený!
25. varování
"Pane, něco se děje," prohlásil čuník. "Vyvolený asi zmizel."
"Zmizel? To není možné!"
"Je to bohužel tak. Někdo nám ukradl Vyvoleného."
"Okamžitě zburcujte ostatní prasata!"
"Rozkaz pane! Ale jak ho najdeme?"
"Nejsme dnešní. Ne nadarmo jsem dal Vyvolenému do kapes lanýže. Najdeme ho coby dup!"
Prase nemeškalo a odkolébalo se plnou rychlostí vzburcovat ostatní čuníky, zvláště pak ty s kvalitním rypákem.
Hrstka prasémonů se vyřítila ze vrat chrámu a rozběhla se do údolí po pachu lanýžů. Každý z nich začal natahovat své rypáčské čichové buňky na lanýže. Už zase se dostávali do lanýžového varu, tak jako před lety! Ale co to? Něco tu nebylo v pořádku.
"Heroin pigu! Heroin pigu!"
"Co se děje? Já... já nic necítím."
"My taky ne!"
"Vlastně... je to ještě horší! Cítím vůni alpských květin a svěžest jara! Žádné lanýže! Proud lanýžového smradu je rušen čímsi silnějším, cítíte to taky?"
Prasémoni se zastavili a tiše a pozorně začali čenichat do všech stran. A skutečně! Od kopců za jezírkem se linula hrozivá vůně jarních květin a záchodových vonítek!
"U Velkého Grandprasete! Vidíte to taky?!" zhrozilo se Heroin pig.
Viděli to všichni! Nad kopcem se vznášel obrovský růžový mrak jarní vůně!
"To musí být Haxenhroch!"
"Vyvolený s námi..."
26. válka - part 2/3
A bitva započala.
27. vězení
"A já za to můžu?"
"A já snad?"
"Jo."
"Tak to teda ne, jak asi můžu vědět, že nejseš diář?"
"Kde by se asi vzal na stromě diář?"
"Proč by se prasémon měl maskovat zrovna za diář?"
"Asi se budu maskovat za strom, idiote."
"A vůbec, co na mě máš co padat!"
Přestaňte se sakra hádat, potřebujeme vaši pomoc, ozvalo se jim v hlavách Heroin prase, jen vy nás můžete zachránit, Haxenhrochovi vojáci jsou v přesile a zatlačují nás stále blíže a blíže k mýdlovému jezírku.
28. válka - part 3/3
Prasémoní vojsko na tom opravdu nebylo dobře. Armády čistých skřetů s vůní hor je zatlačovala stále blíže k jezeru. Ač každý z nich bojoval jako pravé prase, jejich útoky skřeti odráželi a prasémonům rychle ubývalo sil. Krůček po krůčku se stále přibližovali k jezeru, které mohlo znamenat jejich konec.
Heroin prase se zatím v záloze připravovalo na svůj speciální bojový útok, kterým mohlo nepřátelskou armádu pozdržet na mnoho minut, ve kterých by mohli načerpat cenné síly. Budou je potřebovat. Snad to Mates s Elvírou stihnou včas...
29. intermezzo
Jak dopadne krutá bitva? Jakým zázrakem se Mates osvobodí z ďábelského zajetí, aby mohl její průběh zvrátit? Jakýže další ďábelský útok ovládá Heroin pig? Proč se Elvíra s Josém stále ještě nerozešli? Bude Haxenhroch navěky nosit jednu botasku? A co znamená prastará a tajemná legenda?
Nic z toho se už nikdy nikdo nedoví.
30. ještě větší hrozba - oficiální prohlášení
Předpokládáme, že touto dobou už se začínáte nudit, tak si tedy dovolíme drobný dějový zvrat. Jak jste již jistě postřehli, tato povídka moc smyslu nedává. Je to hlavně proto, že jsme se jí pokoušeli něco říct, což se nám stejně nepovedlo, tak tedy tudy. Co se tu snažíme říct je, že na sebe s Borinem máme drobnou úchylku. Vlastně je docela větší. No, proč se tomu vyhýbat - prostě se máme rádi. Což znamená, že Rogue neni teplá :o) Ale zpět k tématu - účelem této povídky bylo abyste to pochopili a na dalším conu se netvářili příliš vyjeveně, což se nám doufáme povedlo (HejTy, chápeš? Kdyžtak řekni a my ti to rádi vysvětlíme znovu a polopatičtěji ;o)) No a pak jsme taky naráželi na Matesův intelektuální diář a pár dalších legendárních záležitostí, což možná nebylo až tak vtipné, ale za pokus to stálo.
To be continued...
...forever :-)(o:
#konec