#konec part 1 - part 2 - part 4 Všechno začalo jednoho krásného dne, kdy Matesovi přistál na hlavě diář. Od té doby je jeho život dobrodružnější, než se kdy odvážil doufat. Tak tedy vzhůru za dalšími dobrodružstvími, dnešní díl nese název Po stopách prasémonů. 13. trénink Pokoje pro hosty v prasemoním chrámu znamenaly nepříliš vybavené vedlejší kanalizační potrubí s postelí a židlí. Mates si ani nestačil prohlédnout všechny kouty svého dočasného bydliště a přišel za ním starý prasémon, který ho odvedl do výcvikového areálu. Pípu tam měli překvapivě čistou. "Co se bude dít?" ptali se mezi sebou prasémoni. "Mates bude chlastat s Heroin pigem," odpovídali šeptem další, "ukáže se jestli je Mates Vyvolený." Mates a Heroin pig došli až k pípě. "Co? Lžička?" podivil se náš hrdina. "To budem chlastat lžičkou?" "Blbost, ta lžička tu stejně neni." "No proto." Pustili se do díla. Mates brzy zanechal konvenčního chlemtání a použil svůj speciální útok s pěstí a pěti korbely, o kterém jste poprvé slyšeli v prvním díle. Heroin pig zase odhalil svůj speciální útok "pití dvěma nozdrami a tedy dvojnásobnou rychlostí". Piva v soudku ubývalo a přihlížející prasémoni se zatajeným dechem přihlíželi... "To není možné," zašeptal kdosi. "Mates přechlastal Heroin piga. Je to ON." 14. legenda Po perném tréninku si Matese zavolal vůdce prasémonů a otázal se ho: "Matesi, jestlipak víš, jak zní stará legenda?" "To tedy opravdu nevím." "Pak tedy bedlivě poslouchej. Tajemná legenda zní: Zemře." "To je všechno?" "Hm." "Jen zemře?" "Ano, tak praví legenda." "To je tedy hodně tajemné." "Moc." "A co to znamená?" "To nikdo neví, je to dodnes záhadou. Tuto legendu vyryl do bláta předchůdce našeho prastarého rodu." "A nemohl se splýst?" "Ne." 15. jídelna Heroin prase si užívalo příjemně chladivého bahna ve svém pokoji a kochalo se výhledem na okolní krajinu. "Zemře," ozvalo se náhle kousek od něj. Byl to Matesův hlas a zněl dost vystrašeně. "Kdo proboha?" "To nevím, nikdo to neví, ale tak praví legenda." "A mně jí nikdy nedali přečíst," postěžovalo si prase poněkud ublíženě. "Na tom teď nezáleží, musíme zjistit kdo má zemřít dřív než se to stane někomu z nás." "To je moudré." "To tedy ano." 16. hrozba Zatímco se naši hrdinové snažili rozluštit význam tajemné legendy, temný čaroděj Haxenhroch ve svém temném sídle vymýšlel ještě temnější plány na sundání levé botasky. Vyzkoušel již téměř všechno, dokonce ani universální šroubovák nepomohl. To byl jeho konec, bude dokonce života odsouzen mít levou nohu v botasce. Tak strašný osud si snad ani on nezaslouží. Ledaže... No jistě, mohl ho zachránit jedině nějaký mocný prasémon! Prasémoni mají prý různorodé útoky, některý z nich určitě umí sundat levou botasku. Jenže jak najít toho pravého? 17. hledání "Nechápu proč mu zrovna já mam hledat nějaký prase," stěžoval si skřet s inteligencí 138. "Jakoby na to nestačila nějaká padesátka." "Taky se mi tenhle úkol dvakrát nelíbí," řekl kostlivec. "Co tobě tak může vadit? Ty neucejtíš jak to prase smrdí." "Dokážu si to představit, a to je možná ještě horší." "To bych teda rozhodně neřek. Nevíš náhodou jak se vlastně hledaj prasata?" "Myslim že pomocí ochočených lanýžů." "To je naopak." "Divokých?" "To neřeš." "A nešli by třeba chytit na mrkev?" 18. ďábelský plán Haxenhrochovo vojsko pokračovalo v devastování krajiny a v bloudění. Už třista let pátralo po tajném chrámu prasémonů, už třista let bažilo po prasémoní krvi a po zničení poslední bašty prasémoního národa. Marně. "Stát!" zavelel skřetí vojevůdce. "Proč mě to kurva nenapadlo dřív?!" "Co tě napadlo?" zajímal se jeho kostlivý pobočník. "Třista let marně hledáme prasémony, protože bloudíme krajinou, kterou ten debil Haxenhroch zdevastoval. A přitom máme řešení nadosah!" "Skutečně?" "No jistě! Nevšiml sis někdy něčeho zvláštního, blbče?" "Čeho jako?" "Zkus nasát jarní svěží vůni." "Co? Já stejně nemám nos a nic necítím. A i kdyby - žádnou bych necejtil, žádná svěží jarní vůně tu není." "Aha! Vidíš? A proč tu není?" "Protože jsme tu my a naše vojsko hrozně smrdí, svěží jarní vůně nemá šanci. Obvzlášť teď, na podzim." "ANO! Naše vojsko smrdí, to je přesně ono! Náš zápach se táhne do všech stran jako mor a ničí vše živé i mrtvé! Ale zamysli se - kdo ještě smrdí?" "...?" "Přece prasémoni!" "A... co to pro nás znamená?" nechápal kostlivec. "To znamená, že prasémony můžeme najít po čuchu!" "Ale jak? Jejich smrad je rušen naším silným smradovým polem." "Musíme naše smradové pole oslabit, abychom cítili prasémony." "Ale jak chceš..." V kostlivcových očních dírách se náhle objevilo leknutí. "Snad nechceš...?!" "Přesně tak!" řekl skřet tvrdě a nekompromisně. "Musíme se všichni umejt." 19. intermezzo Umyjí se nakonec skřeti? Hledají se prasata pomocí ochočených nebo neochočených lanýžů? A kdo zemře? To vše a mnohé další přinese zítřejší díl prasémonů nazýající se: Není prase jako prase.

To be continued...

#konec