#konec
part 1 - part 3 - part 4
V minulém díle jsme se seznámili s potulným intelektuálem Matesem a jeho diářem, který - jak zjistíme v nadcházejících dílech - není ani zdaleka tak obyčejný jak zpočátku vypadal. Také jsme sledovali Matesovo vysvobození záhadným prasémonem. Ale kdo je prasémon doopravdy? A jaká tajemství skrývá? A co to všechno má společného s Haxenhrochem? Čtěte dál a dozvíte se více...
8. za nepřátelskou linií
Opusťme tedy osudy hrdinného Matese a jeho věrného přítele Prasémona a podívejme se za nepřátelskou linii. Přímo do Haxenhrochova ležení! Kudy Haxenhroch projde, tam stromy zešednou a půda zesiná. Listí uschne a shoří na uhel ještě než dopadne na zakrvácenou zem, stromy se vyvracejí a tlejí během okamžiku. Zvěř prchá a když má štěstí, nezkamení v půli skoku. Slunce je zahaleno hustým šedým mračnem a na zemi leží stín... Již tři sta let úpí krajina pod okovanými botami Haxenhrochových vojáků...
"Kde to kurva sme?! Podle mapy tu má být les! A přitom tu leží jen nějaká shnilá drť... Podle mapy je tu úrodný kraj, jenže tady je všecko šedivý a mrtvý! Krucinál, zas deme blbě!" Skřet zuřivě zmačkal mapu. "Do hajzlu!"
"Zkus určit sever," navrhl vysoce postavený kostlivec. "Podle hustoty větví na stromech."
"Nejsou tu stromy, blbče!"
"Tak podle lišejníku."
"Ten roste na stromech, debile!"
"Tak podle slunce a hodinek."
"Slunce je zahaleno hustým šedým mračnem..."
"Podle skvrn v půdě."
"...a na zemi leží stín, hovado!"
Kostlivci došly nápady. Skřet zamžoural znovu do mapy. "Ten Haxenhroch je ale idiot, to musí pustošit a ničit? Nemůžem normálně jít? Už tři sta let bloudíme kvůli jeho pitomý ješitnosti a smyslu pro tradici!" odplivl si.
9. adidas
Mezitím se ďábelský Haxenhroch pokoušel zout boty. Není zas tak lehké všechno devastovat, strašně se tím ničí podrážky. Uprostřed nepříliš důstojného pokusu sundat levou botasku pomocí svěráku a dostatečně dlouhé páky do jeho pokoje vtrhl skřet. Haxenhroch ani v této nezáviděníhodné situaci neztratil hrdost. Zato ale ztratil stabilitu a po několika kotrmelcích způsobených pákou příliš náchylnou k prasknutí přistál přímo před skřetem.
"Co pevný bod, pevnou páku to chce," zamumlal.
"Prosím?"
"Řikám, že když kurva někam lezu, tak zaklepu."
"No... já se omlouvám, ale nějak není na co klepat."
"Vždycky je na co klepat."
"Ale tady opravdu není nic..."
"VŽDYCKY JE NA CO KLEPAT!"
"Omlouvám se."
"Co tu vůbec chceš?"
"Vyvolený utekl."
"Nemožné."
"Pořád používáte tohle slovo, třeba znamená něco jiného, než si myslíte, že znamená."
"Hubu drž. Radši ho koukejte rychle najít a chytit."
"Pane, ano, pane."
"Polib si prdel kreténe."
Tenhle skřet už mu začínal lézt silně na nervy. Vlastně ani nevěděl, čím ho tak vytáčel. Ale vytáčel ho pořádně, snad si nemyslí, že když má IQ 138, že si může vyskakovat. Ale člověk si dneska personál nevybere.
Takže Vyvolený utekl. To nevěstí nic dobrého, vypadá to skoro jako by byla ta legenda pravdivá... No to je vcelku jedno, hlavně když sežene nějakou dostatečně tvrdou páku, aby si konečně sundal tu botu.
10. kanalizace
A tak, zatímco Haxenhroch pobíhal v jedné botě a hledal pevný kus čehokoliv, Mates a prasémon se ubírali dál a dál kanalizační stokou. Mates právě přemýšlel o tom, že kdyby se pohyboval jen kanalizací, nemusel by pořád flusat, protože kde nebyla zasviněná zem, tam velice pravděpodobně stála zeď a pohrával si s myšlenkou, že se sem natrvalo přestěhuje, když tu náhle přerušil tok jeho myšlenek prasémon: "Myslím, že je čas, aby ses dozvěděl více, úkol který tě čeká totiž nebude jednoduchý."
"Jaký úkol?"
"Těžký úkol."
"Ale v čem spočívá?"
"To nikdo neví, ale všichni se shodují na tom, že nebude jednoduchý."
"To snad ne."
"To tedy ano."
"Ale já nemůžu nosit těžké věci, mám kýlu."
"Tohle uneseš, jsi přeci Vyvolený. A navíc teď jdeme do prastarého chrámu prasémonů, kde se všichni z našeho vymírajícího druhu shromáždili k poslední bitvě."
"A já měl vždycky za to, že je vás hodně..."
"Ale pořád je nás míň než skřetů."
11. chrám
Po mnoha intelektuálních rozhovorech dorazilo prase a Mates do starobylého prasémoního chrámu. Celý ohromný komplex o kterém prasémon vyprávěl se skládal z jednoho ohniště a několika laviček poskládaných kolem něj. Oheň stál na kouzelném podstavci, který odpuzoval vodu a byl velice kouzelný. Jak si Mates bystře všiml, tak vodu tekoucí kanalizací podstavec neodpuzoval, ale nutno přiznat, že ta se látce běžně označované za vodu moc nepodobala. Což byl taky jeden z důvodů, proč oheň nehořel, ale doutnal.
Na lavičkách sedělo mnoho prasémonů, kteří se podobali skoro jak prase praseti, což bylo přinejmenším podezřelé. Jeden z nich povstal a vydal se jim vstříc.
"Zdravím tě Matesi, vítáme tě ve svém chrámu a doufáme, že se ti tu bude líbit. A kdopak tě to přivedl? Ne, to přeci není možné, to nemůže být... Heroin pig!"
Při vyslovení toho jména to lavičkami jen zašumělo.
"Co je to Heroin pig?" zeptal se šeptem Mates.
"Nemám ponětí, ale myslím, že to znamená, že jsem prase a navíc ještě hrdina," odpovědělo Heroin prase.
"Následujte mě, zavedu vás do komnat pro hosty."
12. intermezzo
Chcete vědět víc? Již zítra poodhalíme roušku tajemství, které skrývá tajemná legenda i ďábelský Haxenhroch. Také se dozvíte, jak vypadají pokoje pro hosty. Proto nepropásněte další pokračování legendárních prasémonů.
To be continued...
#konec