#konec part 2 - part 3 - part 4 1. prozření Je to již tři sta let, co vojska mága Haxenhrocha táhla touto zemí, však příroda se z toho doposud nevzpamatovala. Zemí táhl také potulný intelektuál Mates. Jednoho dne na něj z koruny stromu spadl diář a Mates prozřel - začal vidět skrz stěny. Prozřel, ale zatím o tom nevěděl, ani nemohl. Kolem totiž nebyly žádné stěny. Hned dalšího dne do jedné vrazil, ale nevěděl o tom, jelikož ji neviděl. V ten moment si své prozření uvědomil a pochopil, že vidí skrz zdi. Zachmuřil se, protože nevěděl kudy ji obejít, když ji neviděl. Po dlouhém přemýšlení dostal spásný nápad. I flusnul. Se zalíbením pozoroval, jak si flus razí svou cestičku dolů po neviditelné stěně. 2. vstoupení Od té doby chodil a flusal před sebe a vyhýbal se tak stěnám, které neviděl. Až jednoho dne dorazil do města. U brány mu zastoupilo cestu velké prase. "Kdo jsi a kam jdeš?" zeptalo se. "Jsem potulný intelektuál co vidí skrz zdi a jdu do tohoto města šířit víru." "Jakou víru?" "To není důležité. Důležité je věřit." "Věřit v co?" "V tu víru." "Aha, chápu," nechápalo prase. "Běž tedy dál. A omluv prosím mou zvědavost, doba je zlá, Haxenhrochova vojska už tři sta let krouží krajem a my potřebujeme víru jako sůl." 3. exhibice Mates vstoupil do města a zanechávaje za sebou vyflusané louže zamířil do hospody. Usadil se u pevného dubového stolu a ze zvyku plivnul na hostinského. "Pět piv," poručil si. "Pět? Ale jsi tu sám?" divil se hostinský. "Pět piv," zopakoval zamračený Mates. "Pět jich najednou nevypiješ. Než dorazíš první, ostatní zvětrají. Bude jich škoda." "Pět piv," řekl Mates potřetí a nebezpečně pootevřel ústa. "Musíš věřit." I stalo se jak Mates kázal a brzy se na stole těsnalo pět pěnivých korbelů. Ostatní muži v hospodě zpozorněli. Mates si jich ale nevšímal. Bouchl mocně pěstí do stolu, až obsah korbelů vylétl do vzduchu a všech pět piv naráz se šplouchnutím dopadlo přímo do otevřených úst našeho hrdiny. Lidé si překvapeně šeptali že to není možné, že tenhle člověk není jen tak někdo, žádný HejTy nebo HejPočkej. Tohle musí být... intelektuál! "Ach, pane!" vykřikl hostinský a poklekl. "Nevěřil jsem tvým slovům, můžeš mi prosím odpustit? Nejsem ani hoden se na tebe podívat!" "Povstaň," řekl Mates, "co tady přede mnou klečíš?! Jsi přece muž, navíc hostinský! Pamatujte si, že všichni lidé jsou si rovni, ať pijí málo nebo hodně! Ale kdo chce velký pupek míti, musí hodně piva píti. A teď mi ukaž kde tu máte hajzly." 4. past Na záchodě se něco posralo. Bylo dávno po všem a našemu intelektuálovi už bylo opět dobře, ale vyskytl se jiný problém. Ať kolem sebe plival jak plival, všude byly stěny. Ze všech stran už stékala hustá bílá hmota, ale východ nikde. Byl uvězněn na hajzlu. Byl obklopen stěnami. A docházely mu sliny... Začal propadat beznaději, zbyla mu jen jeho víra. Obával se nejhoršího. Aby mohl dále flusat, potřeboval tekutiny. Na hajzlu je však jen jediné tekutiny... 5. vykoupení Tu se jedna z poslintaných stěn zachvěla. Mates zpozorněl. Zvenčí se ozval tlumený hlas: "Intelektuále, jsi tam?" Mates jednou rukou odhrnul sliny ze neviditelné stěny a za ní spatřil prase, které ho dobrosrdečně pustilo do města. "To jsi ty, prase?" "To jsem já. Uvědomilo jsem si, že mi schází víra. Tak jsem ji přišlo hledat za tebou." "Jaks mě našlo?" "Jako se hledají lanýže... a nejsem jen tak obyčejné prase. Jsem Prasémon." "Prasémon?" "Prastará rasa prasat prošlých mutací. Prasémon." "Aha. A kdo a proč mě tu uvěznil?" "To ti vysvětlím cestou, až tě osvobodím." "Cestou kam?" "To ti taky vysvětlím cestou. Teď kopni. A dávej pozor ať se nesmekneš." 6. cesta V kanále to strašlivě smrdělo. Mates a Prasémon si razili cestu zahnilým korytem, kterým líně protékala hustá směs všemožných prasáren. Mates měl chvílemi dokonce dojem, že mezi hovny a bahnem zahlédl i kousek čehosi nechutného. "...a to je celý příběh," uzavřel Prasémon své vyprávění. "Tak proto mě uvěznili na záchodě! A ta Oliva má teda dítě s Juarézem nebo s Fernandem?" "Ani s jedním. Gonzálesův skutečný otec je sám Haxenhroch! Julie neměla po potratu ani tušení, že Gonzáles přežil v injekční stříkačce!" "Ale potom ten tajemný cizinec v zahradě musel být..." "Ano, nevlastní strýc babičky Gonzálesova biologického otce!" "To není možné, myslel jsem že se Elvíra s Josém rozešla po té nešťastné příhodě s motorovou pilou..." "Kdepak, ten rozchod byl jen fingovaný, aby Gonzálesův skutečný otec neměl o ničem ani tušení." Mates se zasmušil: "Nechápu to, kdo a proč mě tedy potom zavřel na hajzlu? No nic, raději budu věřit." "Zavřeli tě Haxenhrochovi poskoci, protože tušili, že jsi Vyvolený!" "Vyhulený teda rozhodně nejsem." "VYVOLENÝ!" 7. intermezzo Co má v plánu ďábelský Haxenhroch? A proč už tři sta let krouží krajem? Baví ho to? Je Mates skutečně Vyvolený? A pokud ano, co to znamená? Jaké útoky ovládá Prasémon? Kdo a proč doopravdy zavřel Matesa na hajzlu? Jakou roli v tom všem hraje Gonzálesova nevlastní babička? Proč se ve skutečnosti Elvíra s Josém nerozešli? A proč má tento seriál tak záhadný název? Je to jen náhoda, nebo se za tím skrývá něco víc? Dozvíte se v příštím díle.

To be continued...

#konec